Nikon D40

Nikon D40

Přístroj je plnohodnotná jednooká zrcadlovka s výměnnou optikou. Má snímač CCD DX (23,7 x 15,6 mm) se šesti milióny pixely (6,1 efektivně, 6,3 fyzicky), s prodlužovacím faktorem 1,5 x. Nikon se tedy v tomto modelu nenechal strhnout obecně vládnoucí pošetilou tendencí zvyšovat počet "mega" a zůstal na takovém počtu, který se osvědčil jako plně vyhovující i pro velké zvětšeniny -  v IDIFu můžete vidět tisky 90x120 ze šestimegových DSLR ve velmi dobré kvalitě! Procesor je identický s vyššími modely D80 a D200. Závěrka má rozsah 30 sec - 1/4000 + Bulb. Přístroj vytváří snímky veliké 3008 x 2000, 2256 x 1496 a 1504 x 1000 pixelů ve formátu JPEG nebo RAW, poměr stran je tedy 3:2 (kinofilmový poměr, vhodný pro pohlednice 10x15). Citlivost v ISO je 200, 400, 800, 1600, 3200, měření expozice je multi 3D Color Matrix Metering II, 420 pixelů (stejný jako D80/D50), s prioritou středu nebo bodové, ostření je tříbodové Multi-CAM530.


Přístroj je vybaven rozměrným LCD displejem o úhlopříčce 2,5 palce s 230 tisíci pixely. Má vestavěný blesk a sáňky pro systémový blesk se synchronizační rychlostí 1/500 sec, což je velmi vysoká synchronizační rychlost a dá se vhodně použít při flešovém dosvětlování na př. sportovních záběrů. Velká změna je v kartách, už ne obvyklé CF karty, ale malé SD a SDHC karty. Akumulátor je lithium - iontový EN-EL9 (7.2V, 1000 mAh). Přístroj je malý a lehký, měří 126 x 94 x 64 mm a váží 471 g.

 

Přístroj nastupuje po modelu D50. Je na první pohled menší (proti 133 x 102 x 76 mm), tedy lehčí a jaksi jednodušší. Na první pohled si všimneme, že zde chybí stavový displej na zadní stěně, ten se přestěhoval - v souladu s převládajícím současným trendem - na velký displej na zadní stěně, jak o tom půjde řeč dále. Změnilo se i uspořádání ovládacích prvků, už tu nejsou samostatná tlačítka pro ISO a vyvážení bílé. Po pozornější prohlídce zjistíme, že v kovovém bajonetu chybí vývod pro vnitřní ostřicí motor: přístroj je schopen ostřit v auto režimu jen s objektivy typu AF-S a AF-I, tedy s objektivy, které mají uvnitř svého těla ostřicí motory, kdežto objektivy jež spoléhají na interní motor v těle přístroje musíme ostřit ručně. Toto je asi největší "okudlání", tedy hlavní část daně, kterou musíme zaplatit za překročení oné magické hranice dvaceti tisíc korun za kit tělo+objektiv.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tradičním nikonským způsobem, vypínačem u spouště. Jelikož přístroj nabíhá velmi rychle (první snímek za 1,3 sec po zapnutí), je to mimořádně operativní a pohodlný způsob zapínání. U spouště máme dvě důležitá tlačítka - pro nastavení expoziční kompezace (pomocí rolleru pod zadní hranou) a zobrazení stavu přístroje: stavový displej se přestěhovat dozadu a tímto tlačítkem si ho zapneme.
Zde si pospíším s první kritikou. Tento stavový displej nelze zapnout natrvalo, pokaždé ho musíme zapínat znovu. Zapíná se ještě dalším tlačítkem, dolními dvěmi v řadě vlevo od displeje. Po jeho zapnutí zadním tlačítkem dostaneme stejné menu jako horním tlačítkem a teprve po opětovném stisknutí tlačítka se přepne stavový displej do režimu funkčního menu. Proč "for heavens sake" nelze tímto zadním tlačítkem jít do funkčního menu rovnou a do stavového displeje tím horním tlačítkem? To ví jenom onen nezbedný Pepišita, který je odpovědný za koncept firmware (připomínám moji tezi, že největší nepřátelé digitální fotografie jsou markeťáci a chlapi, co vymýšlejí software).

Zpátky ne na stromy, ale na horní stěnu. Tam nalezneme ještě kruhový volič, s obvyklými třemi možnostmi: totální automat, pak kreativní část s možností program (= automat s možností ručních zásahů),priorita času, clony a plný manuál. Na druhé straně jsou scénické režimy: vypnutý vestavěný blesk (přístroj ostří na nejbližší objekt a pomáhá si zaostřovacím reflektorem), dále programy portrét, krajin, děti (zvýrazněné barvy kromě pleťovky), sport (priorita vysoké rychlost závěrky plus kontinuální ostření s možností "trackingu", tedy AF drží v rovině ostrosti i objekt pohybující se napříč záběru s tou výhradou, že přístroj má jen tři ostřicí body, takže nějaké velké "předávání pohybujícího se objektu" se od něho nedá čekat. Následuje scénický režim makro, což je vždy přepnutí na ostření v centru. Poslední scénický režim je "noční portrét", což je prakticky "slow flash", tedy použije se automaticky flash, který flešuje do pomalého času (nenastavuje žádný synchronizační čas). A ještě jeden detail: protože tyhle scénické režimy jsou určeny laikům, po přepnutí na ně se změní pozadí stavového displeje, místo "technické šedi" je tam "líbivý obrázek"... Naštěstí se to dá v

Stavový displej
O stavovém displeji už byla zmínka. O líbivém obrázku se nebudu dál šířit, věřím, že čtenáři našich recenzí se scénickými režimy pokud možno nezabývají a pracují v kreativním režimu. Stavový displej je duchaplně řešený. Má tři varianty, "klasická", "grafický" a "s tapetou", což je nastavitelné v setupu. Ten grafický má v pravé části pruh se základními údaji o velikosti a kvalitě obrazu nastavení bílé, ISO, způsobu snímání (single, série, samospoušť)), způsob autofokusu, volba ostřícího bodu, způsob měření expozice, na spodní liště pak je režim blesku, kompenzace expozice, kompenzace síly záblesku a zbývající počet snímků.
Na větší části plochy je graficky znázorněná nastavená clona, takže i amatér který nechápe vztah clonového čísla a času snadno pochopí, co je "velká díra" a "malá díra" a nediví se, že "velká díra" = "malé číslo". Pak je zde vidět aktuální clona (její číslo) a čas, dále pak další údaje, jako je barevnost, zvuky a stav akumulátoru, jakož i druh volby režimu snímání (na př. P = program).
Po opětovném stisknutí tlačítka dole se displej změní a už není informační, ale je to běžné funkční menu. Všechny uvedené funkce lze ovládat a používáme k tomu běžného čtyřcestného voliče vpravo od displeje. Tím pádem Nikon obešel funkční tlačítka vlevo, sice jsou dále čtyři, ale první slouží k zapnutí režimu prohlížení, druhé je pro "velké menu" a další dvě pro stavový displej a v režimu prohlížení slouží ke zvětšování a zmenšování obrázků. Tak se stalo, že tři tlačítka tu dělají totéž. Uf, co k tomu dodat. Nicméně samo to funkční menu je velmi dobře vyvedeno, volby jsou doprovázeny názornými obrázky a je zde i možnost nápovědy, bohužel pro českého zákazníka jen v angličtině.

Klasické zozbrazení je obdobné, jenomže tam není ten hezký obrázek clony. No a co se tapety týká, tu lze navolit celkem libovolně, osobně dávám přednost zábavnému "grafickému" řešení.
Na zadní stěně jsou ještě dvě tlačítka vpravo od displeje, dole mazání (koš), vpravo nahoře zámek expozice a ostření (AE - AF L). O rolleru (ovládací kolečko) jsem se už zmínil.

Menu
Menu má pět částí, menu pro prohlížení, menu pro fotografování. To je velmi prosté, má jen jednu obrazovku, zde volíme především "optimalizaci" obrazu, především život barev,kontrast a doostření, což jsou podstatné volby. Lze také volit doladění bílé a hlavně - volit automatiku ISO: při jak dlouhé expozici chceme, aby se aparát začal znepokojovat a začal zvyšovat ISO - až po jakou hranici. K tomu je třeba použít volby "custom setting" č. 10, jinak se k ní nedostaneme. Dále se tu dá přiřadit oblíbená funkce k funkčnímu tlačítku, které nalezneme vpředu vlevo, těsně nad tlačítkem pro uvolňování objektivu z bajonetu. Třebaže je to přístroj jednoduchý a určený laikům, přece jen doporučuji studium manuálu!